Náboženství a spiritualita, církve, kulty a sekty; duchovní tradice Východu i Západu: macumba,magie,New Age,odinismus,okultní nauky,paganismus,ESP,Thule, parapsychologie / psychotronika,rosekruciánství,satanismus,sikhismus,spiritismus,súfismus,synkretické kulty,est,OTO, šamanismus,šintoismus,šivaismus, tantra,taoismus,templáři,teosofie,ufologie,voodoo / vúdú,wicca,zednářství,zen atd.
LEXIKON NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ, SEKT
A DUCHOVNÍCH SPOLEČNOSTÍ
Výjimečná encyklopedická příručka, obsahující cca 3 500 hesel shrnujících informace o několika tisících náboženských komunit, hnutí, tajných bratrstev, mystických řádů, hermetických a okultních společností, církví a sekt celého světa činných od nejstarších dob až do současnosti.
Údaje o všech hlavních náboženských hnutích v rámci světových náboženství a duchovních tradic i New Age.
Publikace je navíc doplněna 4 speciálními rejstříky jejichž pomocí lze vyhledávat i údaje o osobnostech, odborné termíny a pod.
Lexikon se stal základem religionistické sekce nejvýznamnějších českých elektronických encyklopedií - Diderot 2000 a Diderot 2001 ! |
(váz. / laminovaná obálka, 520 stran / 24x16 cm)
1.vydání
sestavil
F. R. Hrabal
===============================
EDICE
SVĚTOVÉ DUCHOVNÍ PROUDY
70. svazek
ISBN 80-85349-79-5
Vydalo nakladatelství
C A D PRESS
P.O. Box 5, Pošta 42
BRATISLAVA - Dubravka
SK 841 01
zajišťujeme i
VELKOOBCHODNÍ DISTRIBUCI
svých knih
pro knihkupce, organizace a knihovny
V ČESKÉ REPUBLICE
*******************************************************************************************
Odborní lektoři:
Mgr. Vladimír Ando (Čína, taoismus)
PhDr.JUDr. Jiří Bečka, CSc. (islám, Írán)
PhDr. Luboš Bělka, CSc. (buddhismus)
ThDr. Jiří Beneš (judaismus)
PhDr. Xénia Celnarová, CSc. (islám, Turecko)
Mgr. Mirek Čapek (hinduismus)
PhDr. Boris David (New Age)
PhDr. Jarmila Drozdíková (judaismus)
Ing. Zorica Dubovská (Indonésie)
Dr. Daniel Duda (křesťanství)
Michal Eben, velmistr AMORC (rosekruciánství)
Alexandr Flek (letniční hnutí)
Doc.ThDr. Karel Flossmann (křesťanství)
PhDr. Jozef Genzor (Korea)
PhDr. Dalimír Hajko (Indie)
MSc.D. Zdeněk Haštaba (New Age)
PhDr. Zdeněk Hrdlička (Čína, Japonsko)
Doc.PhDr. Věna Hrdličková, CSc. (Čína, Japonsko)
Doc.PhDr. Petr Chrdle (Japonsko)
Mgr. Roman Juriga (pravoslaví)
Mgr. Rudolf Kainz (Novoapoštolská církev)
PhDr. Josef E. Karola, CSc. (svob. zednářství)
Doc.PhDr. Oldřich Kašpar, CSc. (Lat.Amerika)
Bohumil Kejř (Jednota bratrská)
PhDr. Jan Klíma (Afrika)
Doc.PhDr. Josef Kolmaš, DrSc. (Tibet)
Prof.PhDr. Ján Komorovský, CSc. (křesťanství)
Doc.PhDr. Luboš Kropáček, CSc. (islám)
PhDr. Viktor Krupa, DrSc. (Oceánie, Japonsko)
PhDr. Adéla Křikavová, CSc. (islám, Irán)
PaedDr. Vladimír Láska (luteránství)
PhDr. Vladimír Liščák, CSc. (Čína)
PhDr. Miriam Löwensteinová (Korea)
PhDr. Dušan Lužný, CSc. (New Age)
Doc. PhDr. Jan Marek, CSc. (Indie)
PhDr. Dagmar Marková, CSc. (islám / Indie)
PhDr. Boris Merhaut (buddhismus / Indie)
PhDr. Zdeněk Müller, CSc. (islám)
PhDr. Petra Müllerová (Vietnam)
Mgr. Jan Mutschler (Novoapoštolská církev)
Prof.PhDr. Milan Nakonečný (hermetismus, magie)
MUDr. Aleš Navrátil (letniční křesťanství)
PaedDr. Libor Nekvinda (křesťanství)
MUDr. Karel Nešpor, CSc. (jóga)
Prof.PhDr.RNDr. Zdeněk Neubauer (hermetika)
Prof.ThDr. Dušan Ondrejovič (křesťanství)
P. Aleš Opatrný (křesťanství)
Prof.PhDr. Ján Paulíny, CSc. (islám)
PhDr. Viera Pawliková Vilhanová (Afrika)
Doc.PhDr. Jozef Piaček, CSc.
Prof.ThDr. Petr Pokorný, DrSc. (křesťanství)
Prof.ThDr. Štefan Pružinský, CSc. (pravoslaví)
PhDr. Anna Rácová, CSc. (Indie)
Prof.PhDr. Noemi Rejchrtová (křesťanství)
MUDr. Prokop Remeš
Mgr. Ivan Rumánek (Japonsko)
Prof.PhDr. Vladimír Sadek, CSc. (judaismus)
Mgr. Zhang Shuguang (Čína)
PhDr. Blažej Slabý, CSc. (Indie)
Mgr. Martin Slobodník (Tibet)
Rev.ThMgr. Vladimír Strejček (unitářství)
Doc.ThDr. Odilo I. Štampach, OP (křesťanství)
Doc.ThDr. Ladislav Tichý (křesťanství)
PhDr. Zdeněk Vojtíšek (křesťanství)
Msgr. Jaroslav I. Vokoun (křesťanství)
Mgr. Vladislav Volný, biskup (luteránství)
PhDr. Dušan Zbavitel, DrSc. (hinduismus)
Mgr. Daniela Zhang Cziráková (Čína)
Úvod
Abychom vyhověli co nejširšímu okruhu čtenářů, zahrnuli jsme do Lexikonu i některé společnosti a skupiny, které se sice vymykají definici sekty či náboženského hnutí, ovšem vzhledem k obecně tradovaným představám lze předpokládat, že mnohý laik je bude v této publikaci hledat. To se týká např. různých buddhistických a islámských škol, druidů, macumby, templářů, rotariánů anebo psychoterapeutických skupin náležejících k hnutí New Age, které by sem sice z čistě exaktního a metodologického hlediska nepatřily, ovšem z hlediska praktického zde mají své místo.
Stručná ukázka
výňatek z textu:
A
A.M.O.R.C.
(Star[obyl]ý mystický řád růže a kříže,
Řád Růže a Kříže)
Mysticko-filosofické
bratrstvo usilující o duchovní rozvoj prostřednictvím
praktického využívání přírodních a duchovních zákonů.
Plný oficiální název bratrstva je Starobylý mystický
řád růžového kříže (Antiquus Mysticusque Ordo Rosae
Crucis); jde o součást světového
rosekruciánského hnutí. Základem doktríny řádu je
rosekruciánské učení, jež v sobě absorbuje duchovní odkaz
celé evropské kulturní tradice (Nostradamus, Leonardo da
Vinci, F. Bacon, G. Bruno, B. Spinoza, I. Newton, B. Pascal, T.B.
Paracelsus, R. Descartes, J.A. Komenský aj.). Hermetické
učení rosekruciánů má v podstatě duchovně
ekologický obsah. Snaží se být reflexí obecných
zákonitostí kosmu a hlubinných lidských potencí. K jeho
cílům náleží umění sebepoznávání, vnitřní kázně,
duchovního zdokonalování a šíření dobra. Řád je
považován za pokračovatele starověkých okultních řádů a
mystických škol, odvozuje svůj původ od krále Šalomouna a
faraóna Amenhotepa IV. (Achnaton). Součástí jeho
náboženské praxe je studium ezoterických umění, včetně
staroegyptských okultních a magických technik, alchymie,
kabaly, tarotu a léčitelství. (Pokusem o zevrubný výklad
symboliky je román U. Eca Foucaultovo kyvadlo.) Vždy po
108 letech střídá společenství rosekruciánů období
veřejné a neveřejné aktivity. V r. 1909 (resp. 1915) obnovil
tento řád v USA Spencer H. Lewis (1883-1939), člen Mezinárodního
rosekruciánského výboru. (Rosekruciáni zde působí již
od r.1693. Styky s nimi udržovali i Benjamin Franklin a Thomas
Jefferson.)
A.M.O.R.C. představuje hierarchickou strukturu. Nejvyšší
lóži podléhají Velké lóže organizované podle jazykových
oblastí. V čele Velkých lóží stojí velmistři, jimž
podléhají lokální skupiny (kapituly, lóže, pronaoi,
atria). Velmistři A.M.O.R.C. bývají zpravidla zároveň
velmistry Tradičního
martinistického řádu (T.M.O.). Nejvyšším
představitelem řádu je imperátor. Od r.1990 je
imperátorem Christian Bernard. V současnosti působí odnož
řádu - pod názvem Řád Růže a Kříže - oficiálně
i v ČR, jeho Velká lóže sídlí v Praze a v jejím
čele stojí Velmistr Michal Eben (jeho předchůdcem byl JUDr.
Oldřich Nevrkla). Celkově má A.M.O.R.C. několik set tisíc
členů. Vydává několik časopisů (Rosicrucian Forum, Rosicrucian
Digest atd.) a jeho součástí je i Rose-Croix
University v kalifornském San Jose. Viz též Bratrstvo růže a kříže
a Lectorium Rosicrucianum
.
ABAKUA (Naniguismo)
Kubánské
synkretické náboženské hnutí, jehož učení tvoří směs
křesťanství a západoafrických tradičních kultů,
obohacená o prvky karibských tradic. Výrazně v něm
převažují převzaté jorubské rituály a kult orišů;
nejuctívanější bytostí je duch Ireme (lidově zvaný Diablito). Významnou
složkou jeho rituálů jsou extatické tance a hudba. Abakua
vznikla v r.1834 v La Regla jako tajná černošská společnost
pojmenovaná po svém zakladateli. Původně do ní měli
zakázaný vstup běloši i míšenci. V současnosti se skládá
ze dvou odnoží: Efo (nadále
uzavřené bělochům) a Efi (multietnické,
umírněné skupiny).
ABELITÉ (abeliáni
/ abeloniáni)
Raná
obskurní severoafrická křesťanská sekta, která působila v
provincii Annaba (Hippo Regio) ve 4.století. Abelité se
vyznačovali tím, že se vyhýbali sexuálnímu životu a
adoptovali cizí děti. Na její činnost navázala v 17.stol.
stejnojmenná německá sekta.
ABHÁJAGIRI (abhajagirivasi)
Odnož
stháviravády (viz), jednoho ze dvou
hlavních buddhistických hnutí (vedle mahásanghiky),
které vzniklo po rozdělení původní obce (Sanghy) během
prvního století po smrti Buddhy Šákjamuniho - ve 4.stol.
př.Kr.
ABRAHAMITÉ (“izraelité”)
Tajná
česká náboženská sekta, která působila v 18.stol.
především ve východních Čechách. Její stoupenci
neuznávali Nový zákon ani učení o Nejsvětější Trojici,
Krista považovali za pouhého člověka a hlásali blízký
příchod Království Božího. Používali jen Starý zákon a
byli v úzkém kontaktu se židovskou komunitou od které
převzali teologické zásady i zvyky: světili sobotu a
zdržovali se vepřového masa. V letech 1775-82 byli zbaveni
majetku a v několika vlnách deportováni do Sedmihradska,
Bukoviny a Haliče (v r.1784 byl povolen návrat těm z nich,
kteří se navenek zřekli “bludů”).
ADAMANTOVCI
Ruská
křesťanská sekta, odnož radikálního hnutí filipovců (viz), kterou založil v 18.stol.
pastýř Vasil Stepanov. Jeho stoupenci odmítali jak státní
systém, tak hegemonii oficiální pravoslavné církve a
podrobovali se asketickým praktikám. Odmítali používat
peněz i osobních průkazů kvůli tomu, že nesou vyobrazení,
resp. “pečeť Antikrista”, tj. cara. Na rozdíl od
ostatních filipovských obcí, které většinou odmítaly
manželské svazky a podrobovaly se dobrovolnému celibátu, adamantovci
uzavírali manželství a zavrhovali sebeupalování.
ADAMITÉ
1.
Souhrnné označení pro rozličné (vesměs gnostické) sekty,
jež se vyskytovaly již od 2.stol. po celé Evropě a severní
Africe. Jejich členové odmítali manželství a oddávali se
promiskuitě. Hlásali návrat ke stavu původní nevinnosti, v
němž se nacházeli Adam a Eva. Proto se běžně
zúčastňovali shromáždění nazí.
2. Sekta, kterou založil r.1418 ve východních Čechách
francouzský kazatel Rohan, jenž přijal jméno Adam (její
členové byli zváni i rohané). Hlásal
společné vlastnictví majetku i žen. On i jeho stoupenci byli
upáleni.
3. Jedna ze sekt radikálního husitského křídla táboritů u
jejíhož zrodu (1421) stáli Mikuláš Biskupec z Pelhřimova
(1385-1459) a Petr Kaniš († 1421). Tato sekta vycházela z
učení albigenských a beghardů (viz), a hlásala návrat k životu
bez hříchu, jaký vedl biblický Adam před vyhnáním z ráje
(návrat k rajské nevinnosti), nastolení společenské rovnosti
a společného majetku, zrušení církevní organizace a
tradiční rodiny. Podle adamitů byl Kristus jen jedním z
proroků (člověkem) a mnozí z nich tvrdili, že Bůh a ďábel
jsou jen elementy dobra a zla v srdci každého člověka.
Součástí adamitské tradice byl i náboženský nudismus
(kultovní nahota).
4. Polská sekta působící v 15.století. Její členové
byli zváni fossaryjuszové nebo fossaryjani (od slova
fossa, tj. rokle / jeskyně, kde se obyčejně scházeli).
ADAMU
Západoafrická
tajná společnost, jejíž stoupenci uctívají kult orišů. Orišové
(orisové) jsou božstva a duchové identifikovaní s
jednotlivými prvky a aspekty přírody, resp. s významnými
předky a vládci. Mezi nimi vyniká bůh hromu Šango. Adamu
praktikuje řadu rituálů společnosti Egbo (viz). Především
uctívá falický kult plodnosti spojený se stavy posedlosti.
ÁDIBRÁHMASAMÁDŽ
Hinduistická
společnost, jež vznikla po rozpadu reformního hnutí Bráhmasamádž (viz), které založil
v r. 1828 v Kalkatě bengálský učenec Rámmohan Ráj
(1774-1833). Koncem 19.stol. se od Bráhmasamádže
odtrhlo radikální křídlo v jehož čele stál Kéšab Čandra
Sén (1838-84), jenž bojoval za zrušení kastovního systému a
za práva žen. Toto křídlo vytvořilo samostatnou organizaci Bháratíja Bráhmasamádž (viz). Konzervativní křídlo pod
vedením Debendranátha Thákura (1818-1905) poté přijalo nový
název Ádibráhmasamádž. Jeho stoupenci neodmítají
jednoznačně kastovní systém a hlásí se k tradičnímu
hinduismu.
ADONISTÉ
Německá
okultní společnost, odnož Ordo Templi Orientis (viz
O.T.O.)
zabývající se především sexuální magií. Ústřední
ideou řádu bylo dosáhnout androgynního prastavu člověka
skrze falické kulty a okultní praktiky. Zakladatelem
společnosti adonistů byl dr. Franz Sättler alias dr.
Mussalam (někdejší představitel lóže Hekaté, zabývající
se studiem chaldejské magie), jehož spisy představují směs
arabské magie a německé čarodějnické tradice.
ADVENTISTÉ (millerité)
Původně
stoupenci amerického kazatele W. Millera, zakladatele Adventistické
církve. William Miller (1782-1849) byl přesvědčen, že
pomocí výkladu Bible lze předpovědět nový příchod
Kristův. Hlásal, že konec světa a návrat Ježíše Krista
nadejde v r.1843. Jeho hnutí se později rozpadlo na dva proudy:
1. Adventisté
prvního dne světí “první den” týdne, tj.
neděli; jejich obce jsou organizovány na původních principech
v několika církvích v USA (např. Církev adventních křesťanů).
2. Adventisté
sedmého dne světí “sedmý den”, tj. sobotu, a
vyznačují se křtěním v dospělosti a dodržováním pravidel
střídmosti. Tuto církev založili v r.1863 Ellen H. Whiteová
(1827-1915) a James White (1821-81). V ČR působí Církev adventistů sedmého dne (má kolem 15
000 stoupenců).
Oba proudy se dále dělí na řadu církví, v současnosti
mají asi 8 milionů členů. Fundamentalistická teologie a
spiritualita adventistů je zaměřena na brzký druhý příchod
Krista a Boží soud.
ÁDŽÍVIKA (ádžívikové)
Indická
neortodoxní asketická sekta, kterou založil v 5.stol. př.Kr.
Góšála Maskaríputra (Makkhaluputta Gósála), bývalý
přítel zakladatele džinismu Mahávíry. Sekta ádžíviků byla
činná zhruba do 15.stol. Její učení je blízké filozofii sánkhji,
v pozdějším období získalo převážně ateistický
charakter. Ádžívikové věřili, že celý vesmír je
determinován a řízen neosobním kosmickým principem zvaným nijati
(osud), který nelze nijak ovlivnit. Odmítali existenci
duše a byli v opozici vůči bráhmanismu. Část z nich byla
sdružena v mnišských komunitách, většinu však
představovali nezávislí potulní asketové.
AFGODERIJOVÉ (afkodrijové)
Stoupenci
afro-guyanských kreolských kultů winti a afkodré,
vzniklých na základech původních náboženství, která si do
Jižní Ameriky přinesli černí otroci z Afriky. Sekta je
činná především v Surinamu, Guyaně a Francouzské Guyaně.
AHLE HAKK (Ahl-i Haqq
= Lidé pravdy; járrasán / járesan =
“pomocníci”)
Ší‘itská
ezoterická sekta rozšířená v západním Íránu a iráckém
Kurdistánu, zasahuje i na Kavkaz. Má volnou organizaci, její
stoupenci jsou někdy nazýváni též Alí-íláhí („Ti,
kdož zbožňují ‘Alího“). Podle její synkretistické
dualistické věrouky - ovlivněné i mazdaismem - bylo božství
v předvěčnosti skryto v persle (manichejská
představa) a pak se postupně zjevilo v 7 formách (avatárech).
První avatár - Cháwandagár - pak stvořil svět.
Druhým byl ‘Alí ibn Abí Tálib (zeť Proroka Muhammada).
Každý člověk musí projít cyklem 1001 převtělení. Soubor
jejích legend se nazývá Sarandžán.
Některé věroučné představy má společné také s Jezídíjí.
AHMADÍJA
1. Súfíjské
bratrstvo, odnož řádu Chalwatíja (Halvetija
- viz), kterou
založil v 15.století šajch Ahmed Šamseddin z Manisy (Ahmad
Šamsaddín /Ahmad Šams ad-Dín, †1504).
2. Islámská reformní sekta, kterou založil v r.1880
Mírzá Ghulám Ahmad Kádijání (1835-1908), pocházející z
Kádijánu v indickém (dnes pákistánském) Paňdžábu, který
byl v r.1889 vyhlášen mahdím (mesiášem). Sekta
hlásá synkretické učení, v němž se prolíná islám s
křesťanstvím a hinduismem, jeho součástí byl kult Krista
zvaného Juzu Asaf. Ahmad Kadijání se vyhlásil za
ztělesnění Proroka Muhammada a Ježíše Krista, jenž nebyl -
podle učení sekty - ukřižován, ale uprchl do Indie, kde
zemřel ve věku 120 let a byl tam pohřben na tajném místě.
Jeho stoupenci uctívají mj. údajný hrob Ježíšův, svatyni
Rozabal nacházející se v Anzimaru nedaleko kašmírského
Šrínagaru. Přes odpor muslimského duchovenstva získala sekta
silné pozice v Indii, Pákistánu, Afghánistánu a řadě
arabských zemích. V posledních desetiletích však proniká i
do Afriky, hlavně díky tomu, že svůj výklad Koránu
přizpůsobuje místnímu myšlenkovému kontextu. Klade důraz
na misijní činnost a používá místních jazyků, čímž
islám zpřístupňuje nejširším vrstvám. Od r. 1914 se Ahmadíja
dělí do dvou proudů: kádijánského (jenž
považuje Ahmada za proroka) a umírněnějšího láhaurského
(považujícího jej za pouhého reformátora), jež jsou od
rozdělení Indie zcela nezávislé. Sídlem Kádijáníje je
Rabwa v Pákistánu. Jelikož Kádijáníja byla v
Pákistánu často pronásledována jako heretické hnutí, její
současný vůdce Mírzá Táhir Ahmad Chalífatulláh Masíh IV.
přenesl sídlo sekty do Londýna.
3. Někdy se takto v Egyptě nazývá - podle svého
zakladatele Ahmada Badawího - také taríka Badawíja (viz).
4. Jiné označení taríky Idrísíja (viz), nazývané tak
podle svého zakladatele Ahmada ibn Idrísa.
AHNENERBE (Dědictví
předků; Deutsche Ahnenerbe = Německé dědictví
předků)
Německá
společnost pro výzkum mystických nauk, která vznikla v r.1932
pod názvem Německé
dědictví předků - Společnost pro studium prehistorie
duchovního dědictví (Deutsche Ahnenerbe -
Studiengesellschaft für Geistesurgeschichte) za účelem
výzkumu germánské mytologie a historie. Od počátku byla
přímo spjata s okultní Společností
Thule (viz), jejíž představitel Hermann Wirth
později stanul v čele ústavu, a Společností Vrilu (viz). Od r. 1939 se
stala státní badatelskou institucí pod patronátem SS,
jejímž posláním bylo vědecké zdůvodnění
výjimečnosti germánské rasy, a postupně se rozrostla
do mamutích rozměrů.
ÁRIJSKÁ TEOSOFICKÁ
SPOLEČNOST (Aryan Theosophic Society)
Americká
rosekruciánská společnost, kterou koncem 19.stol. založil v
New Yorku irský teosof William Q. Judge (1851-96), původně
jako odnož anglické zednářské společnosti Societas Rosicruciana in Anglia (SRIA - viz).
ARIORI (Arioi)
Tajná
polynéská společnost, kultovní svaz, jehož ústřední
svatyní byla Taputapu atea na ostrově Raiatea. Hlavním
posláním společnosti byly obřady plodnosti a uctívání boha
Ora. (Podle legendy byl zakladatelem společnosti právě bůh
Oro, resp. jeho bratři Urutetefo a Orotetefo, které Oro
pověřil vedením Ariori.) V rámci společnosti sice
platila absolutní sexuální promiskuita, ale její členové
nesměli zplodit či porodit dítě. Organizace společnosti
připomínala organizaci svobodných
zednářů, včetně 8 stupňů zasvěcení
(jejichž znakem bylo odlišné tetování). ..... ..... ..... ........
C
C.I.M.A.D.E.
(Comité Inter-Mouvements auprés des Evacués)
Francouzské křesťanské
(ekumenické) hnutí, jež vzniklo v r.1939. Založila je
skupina mladých protestantů, původně s cílem pomáhat
uprchlíkům z Alsaska a poté Židům. Později se jeho
zaměření rozšířilo na celé spektrum charitativní a
sociální činnosti, od pomoci nezaměstnaným a propuštěným
vězňům po vzdělávací a osvětové programy.
CABILDO (cabildos / kabildové)
Původně tajná
kubánská okultní společnost, nyní synkretické náboženské
hnutí, jehož stoupenci uctívají afro-kubánský kult
vycházející hlavně z náboženských tradic východoafrické
etnické skupiny Bantu a doplněný křesťanskými prvky. (Na
rozdíl od Santeríe ovlivněné hlavně náboženstvím
západoafrických Jorubů).
California Bosatsukai = KALIFORNIA BOSACUKAI
CAMERONIÁNI (Cameronians;
macmillanité)
Křesťanské
hnutí, jež vzniklo v polovině 17.stol. ve Skotsku. Založil
je presbyteriánský kazatel Richard Archibald Cameron (1648-80),
jenž padl během protianglického povstání. Po jeho smrti
stanul v čele hnutí John Macmillan. Cameroniáni odmítali
episkopalismus vnucovaný jim Angličany a upírali králi právo
zasahovat do církevních věcí. V r.1876 se hlavní část
jeho stoupenců spojila se Svobodnou skotskou církví (Free
Church in Scotland), jejíž nástupkyní se v r.1929 stala
Skotská církev (Church of Scotland).
CANDOMBLÉ
Samostatná odnož
afro-brazilského náboženského hnutí macumba působící
hlavně v severovýchodní Brazílii (Bahia, Pernambuco, Paraiba,
Rio Grande do Norte a Ceará). Jeho rituály vycházejí z tradičních
jorubských kultů, které v 16.stol. přinesli do Jižní
Ameriky černí otroci ze západní Afriky uctívající panteon
orišů (bohů orixů). První skutečné centrum Candomblé
vzniklo v r.1830 v Salvadoru, hlavním městě provincie Bahia.
Založily je tři kněžky (Matky svatých), které postupně
zasvětily do kultu množství dalších žen nazývaných Dcery
svatých. Důležitou součástí rituálu Candomblé je
stejnojmenný extatický tanec, magické obřady a stavy
posedlosti.
CAO DAI (Kaodaj = „Vysoká věž“)
Jedna z nejvýznamnějších
vietnamských církví, jejíž stoupenci vyznávají
synkretické učení představující syntézu buddhismu,
taoismu, konfuciánství a křesťanství. Z buddhismu převzala
víru v karmu, reinkarnaci a nirvánu, meditační praxi a
vegetariánství; z taoismu učení o jednotě 5 prvků a 3
klenotech: hmotě, duchu a duši (včetně magických rituálů)
a z konfucianismu pak eticko-společenské zásady. Její
oficiální název zní Dai Dao Tam Ky Phô Dô (Velká cesta
náboženství Třetího období Spásy). Její stoupenci
uctívají Nejvyšší bytost, kterou nazývají Cao Dai, resp.
Ngoc Hoang Thuong De (Nefritový císař). Významné postavení
mají v caodaistickém panteonu - kromě Svaté Trojice (Lao-c’,
Konfucius a Buddha) - hlavně Dieu Tri Kim Mau (Svatá Matka), Te
Thien Dai Thanh (opičí světec) a Quan Am Bo Tat (bohyně
soucitu a plodnosti, ženský buddha). Mezi proroky, které
uctívají, patří Kristus a Sunjatsen, ale i Mark Twain a
Victor Hugo. Hlavními spisy Cao Dai jsou Sbírka duchovních
poselství (Thanh-Ngon Hiep-Tuyen) a Nový zákon (Tan Luat).
Sekta vznikla v letech 1917-19 a jako církev byla oficiálně
uznána v r.1926. Za jejího zakladatele je považován taoista
Ngo Van Chieu (Ťijeu, 1878-1926), v letech 1934-1956 stál
v jejím čele Pham Cong Tac, v r.1958 nastoupil na jeho místo
Cao Hoai Sang a po něm Truong Huu Duc. Ve 30.letech vznikla církevní
organizace podle římskokatolického vzoru. Během let vzniklo
na jejích základech mnoho dalších sekt (některé její odnože
působí i v Kambodži). Většina z jejích členů se od
r.1955 podílela na boji proti Ngo Dinh Diemově diktatuře a poté
proti americké intervenci. Stejně jako sekty Hoa Hao, Thien a
Binh Xuyen, vytvořila si i církev Cao Dai vlastní vojenské
oddíly (v r.1956 se jednotky náboženských sekt spojily do
vojenské aliance se společným velením, zvané Cao Thien Hoa
Binh). Sídlem církve je Tay Ninh, kde se nachází Svatá
stolice (Toa Thanh), v současnosti se odhaduje počet jejích
členů na 6 milionů (včetně zahraničí - Kambodža, Francie,
USA).
CENTRA ŠIVÁNANDOVY
JÓGA-VÉDÁNTY
Jóga-védántická
společnost založená stoupenci Svámího Šivánandy
Sarasvatího a jeho učení - integrální jógy. Integrální
jóga představuje syntézu různých typů jógy, jako je
karmajóga (cesta nesobecké činnosti, nesobecká služba bližním
a společenství), džňánajóga (cesta moudrosti), bhaktijóga
(cesta lásky a uctívání Boha), rádžajóga (cesta
koncentrace a meditace) a džapajóga (recitování manter) - v
souladu se Šivanándovým učením shrnutým v tezi O pěti
sloupech. Hlavními principy jeho učení je sádhana - cesta k
osvícení, a ahimsa - neubližování. Společnost založil v r.
1957 v kanadském Montrealu Svámí Višnu Dévánanda, žák
Svámího Šivánandy, jímž byl zasvěcen a uveden do starověkého
řádu sannjásinů v Rišikéši. Má pobočky (ášramy) v
Evropě, Izraeli, Střední Americe, USA a Kanadě.
CENTRUM BYTÍ (Center of Being)
Americká
šivaistická sekta, kterou založil v r. 1979 Bábá Prém
Ánanda, známý jako Ánandadží, a jeho učitelka Šrí Marašama
Déví, známá - i u nás - jako Šrí Mátádží (Sri Mataji).
Podle učení sekty se Mátádží narodila do tohoto světa jako
plně osvícená (avatára) a jejím bezprostředním guruem je
Pán Šiva. Součástí náboženské praxe sekty jsou týdenní
soustředění (daršany), jejichž náplní je intenzivní
meditační cvičení vsedě a satsang (systém otázek a odpovědí)
pod vedením Šrí Mátádží. Sekta vydává časopis Lila.
CENTRUM MÁTÁ AMRITÁNANDAMAJÍ
(Mata Amritanandamayi Center)
Americká odnož
Misijního trustu Mátá Amritánandamají se sídlem v
kalifornském San Ramon, jež vznikla v 80.letech. Hinduistické
společenství náležející k bhaktijógové tradici, založené
a vedené indickou náboženskou učitelkou Mátádží (Mataji)
Amritánandamají.
CENTRUM PŘÁTEL KOSMOLOGIE
České společenství
stoupenců učení dánského myslitele Martinuse působící od
poloviny 90.let v Olomouci. Podle tohoto učení je vesmír všeobsáhlá
živoucí bytost a každá živá bytost se vyznačuje věčně
pokračujícím bytím. Prožívání života se uskutečňuje
nekonečným vývojem ve spirituálním koloběhu; celé lidstvo
postupně dospěje k dokonale šťastné existenci.
CESTA (Mezinárodní cesta = The
Way International)
Soudobé
mezinárodní křesťanské hnutí, které založil v r.1942 -
pod názvem Vesper Chimes (Večerní zvonění/Klekání) - německý
protestantský pastor Victor P. Wierwille (1916-85) za účelem
nastolení souladu a porozumění mezi vědou a náboženstvím a
opětovným uvedením náboženských ideálů do každodenního
života. Od r.1955 působí hnutí pod názvem Cesta, resp.
Mezinárodní cesta, a má desetitisíce stoupenců ve 40 zemích
celého světa (především v USA, Německu a Holandsku). Podle
jeho učení nejsou již pro současné křesťany závazné ani
Starý zákon, ani evangelia, ale pouze epištoly Nového
zákona. Neuznává učení o Trojici, nepovažuje Ježíše za
božskou bytost, nýbrž za dokonalého člověka, jenž přinesl
oběť lidstvu. Hlavním centrem hnutí je Wierwillova farma v
americkém Ohiu; v r.1975 otevřel Wierwille vlastní vzdělávací
instituci - The Way College v kansaské Emporii.
CESTA DOKONALÉ JEDNOTY (Cesta
pravé jednoty = Čeng-i-Tao)
Čínská
ortodoxní taoistická sekta vzniklá ve 3. a 4.stol. splynutím
proudů navazujících na učení sekty Nebeského Mistra
(Tchien-š’), tj. Čang Tao-linga (34-156 n.l. [některé
prameny uvádí 126-45 př.Kr.]), považovaného za zakladatele
taoistického náboženství. Její kořeny sahají až k sektě
Wu-tou-mi-tao (Cesta pěti měřic rýže). V r.1304 byl Čang
Tao-lingův potomek 38.generace Čang Jü-cchaj oficiálně
jmenován „zakladatelem náboženství pravé jednoty“ (čeng-i-ťiao-ču).
Základem jejího učení je tzv. „vnitřní alchymie“
(nej-tan) a ezoterická jóga (čchi-kung), techniky tvorby,
regulace a přenosu životní energie čchi (sanskrt. prána,
jap. ki), dechová cvičení a meditace, součástí jejího učení
byly i magické a okultní rituály. Její příslušníci mohou
uzavírat sňatky. Podle tradice byl jejím zakladatelem mudrc Tu
Čchiung (Tu C’-kung) z Čchien-tchangu, učitel Sun Tchaje,
jenž se zasloužil o etablování univerzálního taoistického
náboženství na základech místních lidových kultů -
někteří současní badatelé však tyto údaje zpochybňují,
resp. vyvracejí. V současné podobě ji obnovil v r.1950 na
Tchaj-wanu Čang En-pu, velekněz (tchien-š’) 63.generace.
Cesta dokonalé pravdy = CESTA ÚPLNÉ DOKONALOSTI (Čchüan-čen-tao)
CESTA CHUANG-TIHO A LAO-C’A
Chuang-Lao-Tao)
Staročínská
sekta, ideový předchůdce Cesty velikého klidu. Původně
taoismem ovlivněný myšlenkový směr z období Válčících
států (Čan-kuo, 5.-3.stol. př.Kr.), jenž se v 1.stol. n.l.
transformoval v náboženské učení, z něhož čerpal
zakladatel Cesty velikého klidu, Čang Ťiao.
CESTA NEBESKÝCH MISTRŮ (Cesta
Nebeského mistra; Tchien-š’tao)
Čínská
taoistická sekta, jež vznikla v 5.století na základech Cesty
pěti měřic rýže (s níž bývá proto ztotožňována). Za
zakladatele původní sekty je považován Čang Lu nazývaný
Tchien-š’ neboli Nebeský mistr; titul tchien-š’ se stal
dědičným v rodě Čangů a je zachováván dosud
(63.patriarcha sekty tchien-š’ Čang En-pu žije na
Tchaj-wanu). Její členové uctívali mudrce Lao-c’ jako boha
(Nebeského mistra) a jeho spis Tao-te-ťing recitovali
nazpaměť jako svatý text. V 5. stol. se odštěpila tzv. Nová
cesta nebeských mistrů (Sin tchien-š’-tao), v jejímž
čele stanul Kchou Čchien-č’ (Ťien-č’, 365-448) a která
vytvořila severní větev (odmítající sexuální magii),
zatímco na jihu pokračovala dál původní linie, jižní větev.
CESTA NEJVYŠŠÍ JEDNOTY
(Tchaj-i-Tao)
Čínská
taoistická sekta, kterou založil ve 12.století Siao Pao-čen,
navazuje na tradici starší sekty Čeng-i-tao (Cesta dokonalé
jednoty).
CESTA NEJVYŠŠÍHO MÍRU
(Tchaj-pching-tao, „Žluté turbany“)
Čínská
taoistická sekta mesianistického charakteru, kterou založil
kolem r. 170 taoistický učenec Čang Ťiao (Čang Ťüe, jeden
z vůdců lidového povstání proti dynastii Chan v r.184), jehož
učení je shrnuto ve spise Tchaj-pching-ťing. Čang Ťiao hlásal
příchod nového věku a usiloval o zřízení spravedlivé
utopické společnosti. Sekta získala své neoficiální označení
- Žluté turbany - díky tomu, že její stoupenci nosili na
hlavách žluté šátky. Je známa i pod názvem Cesta velké
rovnosti. Sekta se aktivně účastnila bojů proti teroru a
zvůli vládních úředníků a generálů, kteří se zmocnili
za zády císaře faktické moci. Chanský taoismus totiž
odsuzoval bohatství a kázal myšlenku rovnosti. Všechny jejich
vojenské operace a záškodnické akce byly uskutečňovány na
základě věšteb a souběžně s magickými rituály a
zaklínadly, používali talismany (fu-lu) a svěcenou vodu
(fu-šuej). Jejich důstojníci byli zároveň knězi.
CESTA PĚTI MĚŘIC RÝŽE
(Wu-tou-mi-tao)
Jedna z prvních
čínských taoistických sekt, kterou založili ve 2.- 3.stol. v
oblasti dnešní provincie S’-čchuan „Tři Čangové“ -
Čang Tao-ling (Čang Ling; považovaný za zakladatele
taoistického náboženství a alchymie), Čang Cheng (resp.
Tao-pching) a Čang Lu (jemuž je připisováno autorství spisu
Lao-c’ siang-er ču). Své jméno získala sekta podle
povinného vstupního poplatku, jímž bylo 5 měřic rýže. Její
členové uctívali kult démonů kuej-tao, jehož nejvýznamnějším
představitelem byl okultista Li Šao-čchün. Součástí tohoto
kultu byly i krvavé oběti a sexuální rituály che-čchi
(spočívající ve vzájemném vyrovnávání jin a jang, ženské
a mužské energie, během kolektivních sexuálních orgií),
používání talismanů a zaklínadel. Později na jejích
základech vznikla sekta zvaná Tchien-š’-tao neboli Cesta
nebeských mistrů (resp. Cesta nebeského mistra), neboť
Nebeští mistři - tchien-š’ - byli představenými Cesty pěti
měřic rýže. (Tchien-š’tao bylo proto synonymem pro název
této sekty.) V 5. stol. se odštěpila tzv. Nová cesta
nebeských mistrů (Sin tchien-š’-tao), která tvořila severní
větev, na jihu pokračovala dál původní linie, jižní větev.
Cesta pravé jednoty = CESTA
DOKONALÉ JEDNOTY (Čeng-I-Tao)
............................ .................................. ......................atd., atd., atd.............
Více se již dozvíte v Lexikonu !
Obsah publikace / Kompletní seznam hesel:
Hesla A-D:
http://www.cadpress.sk/index_ad.htm
Hesla E-K:
http://www.cadpress.sk/index_ek.htm
Hesla L-P:
http://www.cadpress.sk/index_lp.htm
Hesla Q-T:
http://www.cadpress.sk/index_qt.htm
Hesla U-Z:
http://www.cadpress.sk/index_uz.htm
Jmenný / biografický rejstřík:
http://www.cadpress.sk/index_biograficky.htm
Rejstřík pojmů obsažených v publikaci:
http://www.cadpress.sk/index-pojmy.htm
http://www.cadpress.sk/index_pojmy.htm
Naše bestsellery
podrobnosti viz http://www.cadpress.sk/werner.htm
časopis KVĚTY, č. 8 / 2008
Naše žhavá novinka:
Obsah / podrobnosti / ukázky:
http://www.cadpress.sk/voynichuv_rukopis.htm
Předchozí novinky
Podrobnosti:
http://www.cadpress.sk/tibet.htm
EAN 9788088969594
B5, 365 stran, vázaná kniha
O AUTOROVI: Oldřich Válek je zakladatelem Sdružení badatelů v psychotronice a předním badatelem, navazujícím na práce českých badatelů jako byl např. Jan Kefer, Břetislav Kafka, František Kahuda a Zdeněk Rejdák (jehož byl externím spolupracovníkem).
podrobnosti na webu:
http://www.cadpress.sk/golem.htm
podrobnosti na adrese
http://www.cadpress.sk/parapsychologie.htm
vyšlo české i slovenské vydání !
obsah knihy a informace na
strance:
http://www.cadpress.sk/psychotronika.htm
Máte-li
zájem o zasílání informací a edičních plánů,
zašlete žádost na naši e-mailovou adresu
C A D PRESS
F.R. HRABAL
ul . Luda Zubka 23 (P.P. 5)
Bratislava 42 - Dubravka
SK-841 01
Slovensko
Telefon:
0903 159 404 / 0911 90 28 90
Telefon z ČR: 00421 903 159 404 |
Podrobnější informace v elektronické podobě poskytneme na požádání:
zajišťujeme i
VELKOOBCHODNÍ DISTRIBUCI
svých knih
pro knihkupce, organizace a knihovny
V ČESKÉ REPUBLICE
Záleží JEN na knihkupcích, zda naše knihy objednají a zařadí do své nabídky ! Jsme schopni průběžně zásobovat knihkupce v celé ČR Záleží LEN na kníhkupcoch či požiadované tituly od nás objednajú ! Pokiaľ v niektorej predajni naše publikácie nanájdete - sťažujte si u vedúceho príslušného kníhkupectva (nie u nás), nakoľko je v jeho komptencii naše knižky objednať a my objednávky pre SR vybavujeme okamžite !!!
INFORMACE O AKTUÁLNÍCH NOVINKÁCH: http://www.cadpress.sk/novinky.htm
|