Knihy - magie, kabala, astrologie a okultismus: Pojednání o psychologii, náboženství, magii a sexu; Rabbi Šimon bar Jochaj a kabala a Šamanismus I-III.

Guy  Casaril

RABBI  ŠIMON  BAR  JOCHAJ

   A

  K A B A L A

ISBN 80-85349-63-9

O b s a h

ÚSVIT  KABALY

SVATÁ  LAMPA

VYHNANSTVÍ  V JESKYNI

BĚH  ČASU

MYSTICKÝ  KVAS

MA'ASE  BEREŠIT  A  MA'ASE  MERKAVA

TEXT  SEFER  JECIRA

OD WORMSU PO GERONU: 13. STOLETÍ

SEFARD  A  AŠKENAZ

PORÝNŠTÍ  CHASIDIM

ŠPANĚLŠTÍ  KABALISTÉ

AVRAHAM  ABULAFIA,  PROROK

EXTATICKÁ  KABALA

ZOHAR

KNIHA  ZÁŘE

TEXT  ZOHARU

POZNÁNÍ  A  SJEDNOCENÍ  BOHA

ŽIDOVSKÁ  "TEOSOFIE"

EN SOF  A  SEFIROT

ŠECHINA  (ŠCHINA)

JEDNOTA  BOHA

ŽIDOVSKÝ PARTIKULARISMUS A VYKOUPENÍ

OSUD  DUŠE

KABALISTA

ŠÍŘENÍ  KABALY  MIMO  ŠPANĚLSKO

VYHNÁNÍ  ZE  ŠPANĚLSKA

KŘESŤANSKÁ KABALA A JEJÍ VLIV

VE  VINICI  SAFEDSKÉ

GRANÁTOVÝ SAD

OD  LURIANISMU  K CHASIDISMU

AŠKENAZI  RABI  JICCHAK

LURIANISMUS

ŠÍŘENÍ LURIANISMU A ÚPADEK KABALY

KACÍŘSTVÍ, INSPIROVANÉ  KABALOU

CHASIDISMUS

Chronologie

Písmena  a  jejich  kombinace

Slovníček  hebrejských  termínů

P ř e d m l u v a

Prof. PhDr.  Milan  Nakonečný

LEGENDÁRNÍ RABBI ŠIMON BEN JOCHAJ A SKUTEČNOST KABALY

Zájemcům o kabalu vystupuje jméno rabbiho Šimona ben Jochaje především ve dvou souvislostech: jednak ve sporu o autorství díla Zohar, základního pramene studia kabalistické exegeneze, a jednak jako postava tohoto díla promlouvající ke svým žákům (v oddíle Idra Rabba zejména o sefirách, které jsou klíčovým tématem kabaly; v oddíle Idra Suta, kde je vylíčena jeho smrt). Autorství Zoharu je připisováno učenci a kabalistovi Mošemu de Leon (1250-1305), ale podle svědectví Jicchaka z Akka, Moše de Leon sám připisuje autorství Zoharu rabbimu Šimonu ben Jochajovi. Tento legendární autor Zoharu, žák slavného rabbiho Akiby (oba "tanaité", vykladači temných míst Tóry a její učitelé), patří mezi nejvýznamnější představitele předzoharovského období kabaly.

    Rabbi Šimon ben Jochaj se narodil ve 2.století v Galilei a zemřel, obklopen svými žáky, v Meronu u Safedu v téže oblasti Palestiny. Podle legendy se rabbi Šimon ben Jochaj skryl se svým synem Eleazarem před pronásledováním Římanů v jeskyni, kde žil třináct let a kde poslední rok přijal "zjevení nebeských tajemství". Před svou smrtí shromáždil ben Jochaj své syny a žáky a řekl jim: "Ty, Eleazare, budeš studovat. Rabbi Abba bude psát a ostatní přátelé budou v tichu naslouchat" (Zohar III, 287 a). Chtěl tím patrně naznačit, že teprve výklad napsaného je skutečným pramenem poznání pro ty, kteří se mu otevírají jako naslouchající. Neboť tajemství kabaly není v napsaném, ale v živém slově, a žák kabaly stoupající k merkavě slyší "zaznívání nebeského hlasu před trůnem nádhery". S vyvolenými spojuje se Stvořitel obřízkou a "slovem na jazyku" (Sefer Jecira I, 3). Praví-li se v Zoharu (II, 136b), že teprve "temnota v temnotě probouzí život poznání", míní opět tímto budičem kabalisticky pojaté slovo.

    Vynikající, byť nikoli "esotericky založený", znalec kabaly G. Scholem (1973) poukazuje na to, že kroužek kolem ben Jochaje užíval rituály, které se znovu objevují u safedských kabalistů jako rituály "přípravy ke svatbě" a "zdobení šechiny", jež trvají celou noc a které mají povahu vizionářského kontemplativního zření. Je to noc před mystickou svatbou, "noc šabatu", v níž se uskutečňuje příprava spojení "krále" s "nevěstou". To odpovídá základní charakteristice kabaly, že není náboženskou doktrínou, nýbrž druhem mystiky, jejíž branou je "otevření smyslů" slovem, které je slyšeno a posléze i nazíráno. "Všechna slova Tóry jsou vyšší slova, vyšší tajemství", říká rabbi Šimon svým žákům (Zohar III, 152a). Toto dvojí pojetí kabaly, filosofické a mystické, se ještě staletí po smrti ben Jochaje vyhrocuje v 13.století v Safedu, jednom z nejvýznamnějších středisek pěstování kabaly. Podle G. Scholema (1935) právě ony oddíly Zoharu, v nichž vystupuje ben Jochaj, patří k jeho nejstarším částem a jejich autor, patrně skutečně ben Jochaj, "je géniem mystické homiletiky" (umění duchovního kazatelství). Největšího ocenění se ben Jochajovi patrně dostalo na konci 16.století v díle Chajima Vitala, nejvýznamnějšího žáka rabbiho Jicchaka Lurii, zvaného Ari, představitele mysticko-magického pojetí kabaly, který zdůrazňoval kontemplativní studium Zoharu a recitování kabalistických formulí jako základní metody poznávání. Pokud je rabbi Šimon ben Jochaj skutečně autorem nejstarších částí Zoharu, pak reprezentuje nadčasové a všelidské poselství kabaly: Boha sklánějícího se k člověku a člověka stoupajícího k Bohu (Casaril).

    Po vyhnání Židů ze Španělska se těžiště pěstování kabaly přesouvá také do Palestiny a dalších oblastí židovských enkláv. Stává se komplementární rabínsko-talmudistickému formalismu a racionalismu a rozšiřuje se z esoterních kroužků na esoterické učení. Pro židovské osvícenectví se kabala často stává "jedem judaismu", ale ve skutečnosti je duchem kabaly k víře pozdvižený intelekt, tj. intelekt zduchovnělý, často tak ostře kontrastní s utilitaristickým racionalismem současnosti. Především v tomto smyslu je kabala stále aktuální, jak - kromě dalších - zdůraznil švýcarský rabín A. Safran (1966): "Na začátku kabaly stojí prazjevení..."; na začátku její budoucnosti stojí nové prazjevení, překonávající rigidní předsudky západního racionalismu.

    Podle kabaly jsou veškeré formy bytí projevem duchovního řádu a vytváří podivuhodnou jednotu skrytých jevů a sil. Člověk v tomto řádu zaujímá místo mezi "vyšším" a "nižším" světem a je tak jakýmsi obrazem, ale i silovým centrem "vyššího" a "nižšího", tedy, jak říká hermetismus, toho, co je "nahoře" a toho, co je "dole". Dualismus světa "nahoře" a "dole" vyjadřuje duální směr vývoje: sestup ducha a vzestup hmoty. Západním myšlením se táhne tendence vysvětlovat vývojově vyšší z nižšího (např. genezi člověka z určitého druhu opic, života z jakýchsi bílkovinných koacervátů, duchovního života člověka z mechanismů nervových procesů probíhajících v jeho mozku). Kabala se naopak pokouší vysvětlovat, v obecně srozumitelné rovině sekundárních interpretací, nižší ze sestupu vyššího (emanační teorie vycházející z pojetí sefirotického stromu). tj. vnímatelný svět jevů jako projekci duchovních entit, sbíhajících se v tvořivosti absolutně duchovního řádu. K tomuto poznání duchovně předprogramovaného světa směřují dnes i určité tendence v přírodních vědách, v psychologii a filosofické antropologii.

    Kabala není ani pro zasvěcené kabalisty příslibem úplného zjevení absolutní pravdy, nýbrž jen příslibem přiblížení, které znamená současně významnou duchovní proměnu, ve směru poznání i morálky. V chasidských M. Bubera (podle L. Schaya, 1972) rabbi Moše z Kobrynu vysvětluje slova kabala a kavvana; první vyjadřuje přijetí a druhé zaměření, a říká: "posledním smyslem veškeré moudrosti kabaly je vzít na sebe jho boží vůle a konečným smyslem veškerého umění nouze kavvany je zaměřit své srdce k Bohu". To je nadčasové a všelidské poslání kabaly: zkoumat přítomnost boží ve světě a přibližovat se ideálu "nebeského člověka".                                         

         Prof. PhDr.  Milan  Nakonečný

Ú V O D

Kabala je magické slovo: nikoho nenechává lhostejným. Jednomu připomene spiknutí, osnované proti Faedře, druhému nějakou spiritistickou techniku, a jinému se objeví před očima tajemný opar podivného učení. Podle jedné etymologie vznikla v Indii, další ji spojuje s pozůstatky kultu Kybely, jeden slovník dokonce řadí mezi její stoupence novoplatonika Filóna a peripatetika Avicennu! Pravda je mnohem prostší. V hebrejštině slovo kabala, odvozené ze slovního kořene KBL (přijmout), přibližně znamená tradice.

V nejširším smyslu znamená kabala ústní Zákon, který Mojžíš obdržel (kibel) na hoře Sinaj zároveň s psaným Zákonem (Tóra); je to duchovní odkaz, obdržený bez zprostředkování textu, z úst do ucha. Právě proto, že je ústní, lpí na kabale neurčitost, která ji ponechává neustále otevřenou vůči přítomnosti. Kolem 5. století po Kristu ji kodifikuje Talmud, a zdá se tedy, že je uzavřená; ale není tomu tak. Osobně obdržená, osobně prožitá a osobně odevzdaná tradice se šíří zároveň se studiem Talmudu - a je s ním v úzkém vztahu. Právě hnutí poznání a zbožnosti bylo od 12. století dáváno jméno kabala: soubor učení a způsobu života, studovaný a praktikovaný "nejmystičtějšími" z Židů.

Pravověrnost kabaly, tolikrát potvrzená, byla zpochybněná judaistikou minulého století. Historik Heinrich Graetz obviňuje kabalu z toho, že je založená na omylu a že je v rozporu s duchem Zákona; pro Salomona Reinacha je jedním z nejhorších omylů lidského ducha; podle Theodora Reinacha se jako pomalý jed plazí do žil judaismu, aby jej celý nakazila. Můžeme, při tolika příkladech nepochopení ze strany významných badatelů, mít za zlé méně uznávaným autorům jejich stranickost a nevědomost? Můžeme vyčítat šarlatánům a okultistům, že používali jazyk kabaly jako záruku (zástěrku) svých omylů?

Tento jed judaismu, hromada pověr, kvas bezbožnosti se přesto po staletí těšil uznání mistrů. Zohar je součástí duchovního dědictví judaismu stejně jako Talmud; mnozí slavní a uznávaní rabínští autoři, jako Nachmanides [Moses ben Nachman / Ramban, 1194-1270], a Josef Karo [Caro, 1448-1575] byli zároveň kabalisty i talmudisty. Racionalisté 19. století kabalu odsoudili, aniž by se ji odvážili zkoumat. Samotná jejich metoda je nemohla dovést k ničemu jinému, než k neporozumění. Učenci s vědeckými ambicemi se zajímali pouze o vnější smysl obřadů a učení; jejich snaha o objektivitu z principu eliminovala individuální prvek a přetvářela prožité v historii, zatímco pro kabalistu je podstatou osobní prožitek "poznání Boha", cognitio Dei experimentalis. Kritická metoda dospěla jen k oděvu, někdy k tělu, ale příliš zřídka až k samotné duši tohoto prožitku. A především se vášnivě zabývala jen těmi problémy, které dokázala vyřešit, i když to byly fiktivní problémy, které v ničem nemohly změnit duchovní záměr tradice.

V konečném důsledku není důležité, jestli je Zohar autentickým poselstvím jednoho z žáků rabbiho Šimona bar Jochaj (2.stol.), anebo pseudoepigrafem, připisovaným Mošemu z Leonu (13.stol.). Naši pozornost zaměříme na obsah tohoto díla - ať už je původní prací jediného mudrce, anebo, což je pravděpodobnější, plodem, jenž zrál několik staletí.

Zároveň s tímto vnějším zájmem o ducha kabaly je potřeba vyrovnat se s některými myšlenkami, stejně odvážnými jako falešnými, které povstaly v důsledku společných omylů minulého století, a kde ozvěna několika posledních prací ještě doznívá. První se týká symbolického jazyka: mnozí komentátoři, kteří mísí dohromady skutečnou obtížnost a uměle stvořenou záhadnost, rádi definují kabalu jako "tajemnou a temnou". Takto zatemňují zbytečnými komentáři i ty nejjasnější texty. Jestliže se Zohar nevyjadřuje v jasné řeči, nýbrž prostřednictvím symbolů, není to v zásadě proto, aby skryl před nezasvěcenými tajemství Zákona. Cílem symbolického vyjadřování je naopak vyjasnit intuicí to, co nedokázalo svými vlastními silami porozumění. Uvažování o abstrakcích nestačí k poznání duchovních pravd. Symbolické vyjadřování kabaly odpovídá "návratu k mýtu", tak oblíbenému u Platóna. Realitu abstraktnější, než je realita našich abstraktních výrazů nelze vyjádřit jinak, než analogií - "podobenstvím", které kabala, mnohem víc než řecká filosofie, situuje do konkrétního prostoru, na zem. Samozřejmě, že to není zbytečný krok ...Pro kabalistu si nižší i vyšší, materiální a duchovní nejenže navzájem odpovídají, ale žijí spolu, jako jediný organismus, v úzké vzájemné závislosti. Symbolika kabaly není kód, u nějž stačí se zmocnit šifry, a všechno se jako zázrakem osvětlí, ale je to neustálé objevování původního obrazu mysli. V očích cizince temná, svou plnou sílu výrazu získává v židovském kontextu - v Talmudu a především v midraši. To znamená, že žádná propast nedělí mystický judaismus od judaismu jako takového: studium Talmudu nikdy nepřestalo být považováno za nejlepší úvod do kabaly.

Další často tradovaný omyl: identifikace Zoharu s kabalou, přičemž se kabala považovala za učení, obsažené v Zoharu. Kniha záře (Zohar) je nepochybně základní dílo kabalistické literatury, ale přitom je jen jediným mezi třemi tisíci titulů, a představuje jen jednu tendenci a jedno období.

Podle historiků se vlastní kabala zrodila na jihu Francie ke konci 12.stol. Za její zlatý věk považují následující století ve Španělsku, a její poslední záblesky spatřují v Safedu v horní Galileji v 16. stol. Tato definice by byla pravdivá, kdyby se kabala jevila jediným mystickým učením nebo způsobem života. Je vším tím, ale i něčím víc: stavem mysli. Pokud se díváme na židovskou spiritualitu jako na jeden celek, bez ohledu na všechny historické, geografické či sociologické okolnosti, uvidíme tři hlavní "duchovní konstanty". První, lpění na Tóře se všemi legálními a etickými důsledky, představuje legalistické myšlení, obzvlášť studium Talmudu. Druhý zkoumá především - při dodržování stejných pravidel - vyprahlou, ale svobodnou stezku svatosti: pietismus (chasidismus), ztělesněný legendárními osudy Judy Zbožného (12. stol.) nebo Izraele Bešta [Izrael ben Eliezer / Baal-šem-tov, 1698-1760]. Třetí cestou je cesta kabaly. Cestou studia Zákona - v tom je kabala pokračováním první cesty - nachází nový smysl v jeho dodržování. Kabala transcenduje legalismus, a kabalista na královské cestě nauky nachází mystickou zahradu spojení s Bohem.

Toto rozdělení, libovolné jako všechny klasifikace "a posteriori", si vyžaduje jistá upřesnění. Tyto tři cesty se od sebe rozeznávají jen výjimečně; žádná z nich není izolovaná, všechny tři se navzájem vyhledávají a spojují dohromady. Kabala a chasidismus spolu ovládají vývoj židovské mystiky. První z nich, inspirovaná Sefardy, chce být aristokratická a intelektuální; druhá, inspirovaná Aškenazy, se odvolává na naivní víru a šíří se mezi lidem. Ale kabala a chasidismus jsou implicitně obsaženy v Talmudu a v prvních středověkých mystických textech; během 12. a 13. stol. kvetou odděleně - pietismus ve Wormsu, kabala v Geroně a v Kastilii; setkávají se v Safedu v 16. století, a o sto let později je triumf chasidismu Izraele Bešta [Baal-šem-tova] ve východní Evropě opět odděluje. Je těžké definovat jedno, aniž bychom se dotkli druhého; přesto se budeme pokoušet pohlížet na chasidismus očima kabaly.

Po stezce kabaly se nekráčí snadno. Před studentem se začnou objevovat překážky; pokud se týká obyčejných zvědavců, zůstanou navěky mimo zahradu. Nesmírné množství kabalistické literatury zůstává z větší části nevydané; několik vzácných děl bylo sice vydáno, ale už před jedním nebo dvěmi staletími, takže zůstávají nedostupné; sám Zohar, vydaný sedmdesátkrát nebo osmdesátkrát neprošel kritickým výzkumem. U dalších textů jsme odsouzeni na svědectví z druhé ruky. Samotný jazyk a styl jsou další překážkou: aramejština a hebrejština si vyžadují dlouhé studium a mnoho oddanosti, než vydají své tajemství člověku ze Západu - a zvláště nežidovi (ten se kromě toho musí nechat proniknout duchem judaismu). Zřídkavé francouzské překlady se vyznačují pouze prostředností (nedostatečností); většina studií, i když svědčí o hluboké znalosti kabaly, míjí svůj cíl díky systematickému myšlení. Pokud kabalista v minulosti i dnes odmítal systematizovat své myšlení, bylo to proto, že kabalu nelze zařadit do systému, aniž by ztratila to podstatné: život. A nakonec, kabala i dnes zůstává příliš blízká, příliš živá a příliš pravdivá, aby snášela nestrannost. Ten, kdo zachovává jasnozřivost, když mluví o Chetitech nebo o Tao, ji ztrácí, když pojednává o židovské mystice.

Studium je základem zkoumání kabaly. Ale i tady, stejně jako u Talmudu není důležité studium, ale praxe (Joma, 72b). Samotná analýza nemůže věrně odrážet všechny aspekty tradice. Pokud stačí studovat matematiku, abychom se stali matematiky, pak, abychom se stali kabalisty, je třeba kabalu žít. Je třeba překonat úroveň vysvětlování tajemství, abychom tajemství žili: tajemství stvoření, tajemství zjevení, tajemství budoucího světa. Kabalista zakouší s Bohem věčné okamžiky, které vnější, vysvětlující pohled degraduje v historii. Znovu prožívá odchod z Egypta, a jeho poznání Mesiáše se neredukuje na pouhou naději: on v sobě nese příští svět, on nese budoucnost světa ve svých rukou.

Přesto, že Zohar je navenek pouze dlouhý komentář každého z veršů Pentateuchu, přestože téměř všichni kabalističtí autoři předkládali své učení jako rozvíjení biblického myšlení, kabala není pouhou exegezí. Pro kabalistu jako pro každého Žida je Bible základem každé myšlenky, ale kabala vždy předčí slovo. Symbolický a alegorický výklad jsou v jeho očích víc tradiční, předčí tedy sylogistický výklad. Prokletá mysl toho, pro nějž mají slova Písma jen doslovný význam. (Zohar III, 149b). Nakonec, každý výklad předčí prožitek Zákona, když se odhaluje před očima, jako princezna svému muži (Zohar II, 99a).

Z jiného pohledu byla kabala někdy definována jako jednoduché kosmogonické a teogonické učení, a cílem kabalisty bylo odhalit původ Boha a věcí, úlohu Stvořitele v Jeho stvoření. Kabala by tedy byla pouhou objektivní snahou o poznání. Znamená to zapomenout, do jaké míry se v židovském myšlení poznání a láska doplňují. Bible užívá pro obě činnosti jediný výraz. A stejně jako láska Sulamit symbolizuje touhu po moudrosti, znát vždy předpokládá prožitek takříkajíc tělesného vztahu mezi poznávajícím a poznávaným. Chtít poznat Boha znamená milovat jej. Studium a modlitba tvoří v kabale stejně jako v Talmudu jeden a tentýž akt; kosmická meditace je jistý druh posvátného obřadu. Cílem kabalisty není nashromáždit poznání tak, jako král z masa a krve shromažďuje poklady, ale procítit okamžik polibku, kdy se všechno poznání stává zbytečným. Pokud se kabala jeví jako převážně intelektuální mystika - v tom je bližší Mistru Eckhartovi než sv. Tereze nebo sv. Janovi z Kříže - je to proto, že její díla se přinejmenším na počátku obracejí k intelektuální elitě, a ne k lidu (jako chasidské pohádky, vyprávění); přesto jejím cílem zůstává žít v Bohu a jejím pravidlem je: Buďte svatí, protože Já jsem svatý. Ale kabala, pro kterou obřady a učení zůstávají marné a prázdné bez kavany (zaměření úmyslu) definuje žití s Bohem ne jako nejvyšší stav, ale jako akt, akt hledání. Devekut, přilnutí k Bohu je projev poznání Boha, v jistém smyslu mystická realizace hledání.

Samotné učení kabaly stačí, aby upoutalo pozornost. Nic, co tísnilo mudrce Izraele jí není cizí, od Stvoření a atributů Boha až k mesiášské naději, rozvoji duše a morálce hříchu. Od jednoho rozporu k druhému proniká kabalistická mysl až ke hranicím myšlení. Jejím prvním ujištěním je nemožnost poznat Boha; ale její jediný pohyb unáší duši k asymptotickému "přilnutí - poznání" (devekut). Odděluje čas od věčnosti, ale jen proto, aby ukázala, jak se stvoření v šesti dnech neustále ve věčnosti opakuje, jak lze žít příští svět v očekávání. Izoluje konečné od nekonečného, relativní od absolutního, ale stejným gestem zve člověka připojit se k Bohu ...Člověk ale zůstává tady.

Protože člověk zůstává na tomto světě, zůstává tady svět, zdokonaluje se a bude se zdokonalovat až k jednotě na konci dnů. V tom je úloha společenství Izraele, spojenců Božích: nejenže kabalista přijímá svět tak, jak je, ale jeho povinností je podílet se na něm. Kdyby se oddělil od společenství zdmi své studovny, nebyl by mudrc, studující kabalu opravdovým kabalistou; stává se jím jen uprostřed každodenního života Izraele, v učebně, v synagóze, kde je k modlitbě třeba desíti. Žádný filosof nestanovil s takovým oduševněním princip transcendence Boha, žádný asketa netoužil s takovou vírou po osvobozujícím mystickém přilnutí (devekut). A cesta člověka k Bohu přivádí Boha k člověku. Zohar překládá Z hlubin Tě volám jako Z hlubin, ve které jsi, si Tě připomínám (Zohar III, 69b). Jednota světa nahoře a světa dole je stejně potřebná Bohu jako člověku. Je to pravý stav světa, světa před stvořením i světa na konci času, integrální jednota (jichud).

Takové koncepce by mohly spatřit světlo světa v logických výkladech, ale kabala není geometrie, není pyramida, která se staví vrstvu po vrstvě, a každý nový kámen je podepřen předešlou vrstvou. Knihy kabalistů nerozvíjejí určitou úvahu nebo učení, ale odvolávají se na kabalu, o níž předpokládají, že ji obdrželi a přijali. Každý prvek se tak stává sám sebou jen ve vztahu k celku. Je to jediná opravdová syntetická metoda a její nástroje jsou intuice a předpoklad, protože přemýšlení dovede jen analyzovat. Kabalista medituje o určitém tématu prostřednictvím podobenství, ale neváhá pokročit dál ve stejném tématu pomocí podobenství s opačnou formou, a poté přejde ke stejné meditaci o několik řádků (hodin) později úplně jinými cestami. Ve skutečnosti ulpívá pouze na cestě své duše k Bohu, z podnětu a z milosti lásky.

Abychom se vrátili k tradičnímu obrazu, kabala je ochutnání Boha, cesta duchovního života. Na počátku této cesty je Zákon a jen Zákon, žádný vůdce. Člověk je prach ve srovnání se slovem Božím, díky jemuž tento svět povstal a trvá. Jen k Bohu se duše vzpíná, jen Bůh se k ní naklání. Jedinými prostředníky mezi člověkem a absolutnem jsou Tóra, společenství Izraele a stvoření: žádná osoba; každému se dostane podle jeho hladu po Bohu.

Žádný vůdce, a přece se na rty kabalistů dostává jméno jednoho rabína častěji, než kterékoliv jiné: tradice jej označuje za přímého inspirátora Zoharu, jehož je hrdinou, a Zohar jen odevzdává jeho učení: je to rabbi Šimon, syn Jochaje, palestinského tany ze 2. stol., jehož Zohar nazývá Svatá lampa.

Další knihy o judaismu, které si můžete objednat na naší adrese:

Cesta kabaly - Halevi Z´ev Ben Shimon / Alternativa

Judaismus - Zjevení a tradice - Fishbone Michael A. / Prostor

Meditace a kabala - Aryeh Kaplan (Volvox Globator / váz., 326 str.)
Spis odhaluje nejskrytější tajemství kabaly a seznamuje s funkcí andělů a Božích emanací - sefirot.

Sefer jecira / Kniha stvoření v teorii a praxi (Volvox Globator, váz., 410 str.)

Slovník judaizmu - Runes, D.D. (Lexikon, váz.,184 stran)

Štyri mystériá / Chasidská duchovná cesta - Martin Buber (Gardenia; brož., 63 str.)

Talmud a midraš / Úvod do rabínské literatury - Stemberger (Vyšehrad) Úvod do hlavních spisů judaismu a jejich fundovaný rozbor.

Židovské náboženství v proměnách věků - Schubert (Vyšehrad) Zdroje, teologie, filosofie a mystika judaismu.

  Máte-li zájem o zasílání informací a edičních plánů,

zašlete nám e-mail !

Michio Kushi & Edward Esko

KÁMEN  FILOSOFŮ

Průvodce alchymií, transmutací a Novou vědou

ISBN 80-85349-72-8

Obsah

1. Hmota a energie

2. Nová alchymie

3. Přirozené transmutace

4. Vhodná technika

5. Transmutace společnosti

DODATEK A:

Biologická transmutace prvků (1961)

od Louise Kervrana

DODATEK B:

Nový objev transmutace atomu (1965)

od Michia Kushiho

DODATEK C:

Prof. Zdeněk Neubauer:

O Kameni filosofů

Předmluva

Výroba zlata a jiných drahých kovů z levných, běžných materiálů přitahovala ty nejskvělejší mozky už od úsvitu dějin. Na Východě i na Západě pracovali alchymisté nad kotli a křivulemi ve snaze odhalit tajemství transmutace. Isaac Newton, který objevil obecný zákon přitažlivosti, považoval svou práci o nebeské mechanice za rozptýlení od zásadnějších studií alchymie a skryté vibrační harmonie veškeré hmoty.

V naší době makrobiotičtí pedagogové George Ohsawa a Michio Kushi obnovili toto staleté hledání před asi pětatřiceti lety sérií pokusů v Tokiu a New Yorku. S použitím sjednocujícího principu jin a jang objevili, že periodická tabulka prvků nebyla ve skutečnosti pevnou mřížkou, ale dynamickou spirálou, a prvky se neustále přeměňovaly jeden ve druhý při normálních teplotách. Ve světě chemie se tento objev stává tím revolučním vhledem, který přeměnil jiné vědy. Galileo, Newton a přírodní filozofové 17. století dokázali, že Země není pevným centrem vesmíru, nýbrž malou planetou v neustále se měnícím světě. V 19. století zbořil Charles Darwin tisícileté dogma, a dokázal, že druhy nejsou neměnné, ale vyvinuly se či pocházejí ze společných předků.

Moderní víra, že chemické prvky jsou statické a nemohou být transmutovány jinak, než atomovým štěpením, vodíkovou syntézou či jinými technicky složitými metodami, vedla k vývoji projektu Manhattan, projektu obřího urychlovače a k jiným složitým, destruktivním, nákladným kampaním za odhalení tajemství atomu. Jak ukázali George Ohsawa, Michio Kushi a Louis Kervran, francouzský vědec, který započal některé pozoruhodné pokusy s biologickou transmutací v 50. a 60. letech, máme k dispozici prakticky neomezený zdroj energie s použitím běžných, jednoduchých a bezpečných prvků a součástí.

Zbývá však provést hodně praktických výzkumů, abychom skutečně rozvinuli tento princip a masově vyráběli železo, ocel, platinu, zlato, stříbro a jiné kovy. Během studené války američtí (a patrně i sovětští) vojenští vědci zkoumali a potvrdili dřívější pokusy, popsané v této knize. Nedávno začali vědci v Texasu pokusy, založené na učení George Ohsawy a Michia Kushiho, a také hlásili pozitivní výsledky.

Počínaje tímto rokem plánuje Michio setkání s představiteli některých hlavních světových firem, aby je zainteresoval na rozvoji těchto metod. Jeho cílem je odstartovat novou průmyslovou revoluci, která by učinila až doposud omezené zdroje přístupnými všem za přijatelnou cenu, chránila přirozené životní prostředí Země (které rychle upadá v důsledku industrializace), a zabrzdila mezinárodní soutěžení o drahé materiály, které je hlavní příčinou bídy, znečištění prostředí, válek a konfliktů. I když to může trvat mnoho let, svět jako celek se nakonec stane zdravějším a míruplnějším.

TATO KNIHA JE ÚVODNÍM MANIFESTEM NOVÉ PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE, KTERÁ JEDNOHO DNE PROBĚHNE PLANETOU, A ZAPOČNE NOVOU ÉRU MÍRU A SVOBODY.

                                                                                                    Alex Jack

Š A M A N I S M U S

I

Rozšířená vize reality

Sestavila Shirley Nicholson

ISBN: 80-85349-38-8

Obsah

Předmluva - Mysl a duše šamana

Jean Houston

I Šamanova alternativní realita

Pradávná moudrost v šamanských kulturách

Michael Harner / Gary Doore

Šamanismus a kosmologie

Mircea Eliade

Přítomnost duchů v magii a šílenství

Richard Noll

Šílená moudrost: Šaman jako zprostředkovatel skutečnosti ...

Mary Schmidt

Šamanismus: Archaický anebo současný náboženský systém? ...

Mihály Hoppál

II Šamanské stavy vědomí

Šaman: léčitel v imaginární sféře

Jeanne Achterberg

Sny a šamanismus

Stanley Krippner

Šamanismus, mimosmyslové vnímání a paranormální jevy ...

D. Scott Rogo

Rolling Thunder v akci

Jim Swan

Š A M A N I S M U S

II

Rozšířená vize reality

Sestavila Shirley Nicholson

ISBN: 80-85349-39-6

Obsah

I. Šamanské tradice

Šamanismus Tamangů v Nepálu ...

Larry G. Peters

Šamanismus v židovské tradici

Rabbi Yonassan Gershom

Cesta dobrodruha - tradice havajských šamanů

Serge King

Modlitební dýmka domorodých Američanů

John Redtail Freesoul

II. Šamanismus a věčná filosofie

Šamanismus, mysl a ne-já

Joan Halifax

Sen, mystika a osvobození - šamanismus v Austrálii

Ct. E. Nandisvara Nayake Thero

Transformační procesy v šamanismu, alchymii a józe

Ralph Metzner

Šamanismus a teosofie

Robert Ellwood

III. Šamanismus v měnícím se světě

Šaman v nás

David Feinstein

Rodokmen Slunce

Brooke Medicine Eagle

Černý Los - kdysi a dnes

William Lyon

DUCHOVNÍ   ASPEKTY

LÉČITELSTVÍ

I.

Sestavila Dora Kunz

ISBN 80-85349-51-5 (I. svazek)

OBSAH

I.  LÉČITELSTVÍ  JAKO  SVĚTOVÝ  NÁZOR

Larry Dossey,  M.D.

BUDOUCNOST  LÉKAŘSTVÍ

Henryk Skolimowski, Ph.D.

CELISTVOST, HIPPOKRATES A ANTICKÁ FILOSOFIE

Reneé Weber, Ph.D.

FILOSOFICKÉ ZÁKLADY A SOUSTAVA LÉČENÍ

II.  NEVIDITELNÉ  ZDROJE  UZDRAVENÍ

Bernard S. Siegel, M.D.  a  Barbara H. Siegel

DUCHOVNÍ ASPEKTY LÉČITELSKÝCH UMĚNÍ

Otelia J. Bengtsson, M.D.

MNOHO  BRAN  K  UZDRAVENÍ

H. Tudor Edmunds, M.D.

VLIV NEVĚDOMÍ NA LÉČENÍ

George L. Hogben, M.D.

DUCHOVNÍ UVĚDOMĚNÍ JAKO PROCES UZDRAVENÍ

Laurence J. Bendit, M.D.

DUCH  VE  ZDRAVÍ  A  V  NEMOCI

III.  NOVÉ  DIMENZE  VE  ZDRAVOTNÍCH  CVIČENÍCH

Dennis K. Chernin, M.D.

HOLISTICKÁ MEDICÍNA: JEJÍ CÍLE, MODELY A HISTORICKÉ KOŘENY

Janet F. Quinn, Ph.D., R.N.

LÉČITELSKÉ UMĚNÍ V MODERNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČI

Erik Peper, Ph.D. a Casi Kushel, M.S., M.F.C.C.

HOLISTICKÉ SPLYNUTÍ BIOFEEDBACKU A RODINNÉ TERAPIE

Alyce Green a Elmer Green, Ph.D.

BIOFEEDBACK  A  TRANSFORMACE

DUCHOVNÍ ASPEKTY

LÉČITELSTVÍ

II.

Sestavila Dora Kunz

ISBN 80-85349-52-3

OBSAH

I.   ŠIRŠÍ PERSPEKTIVY LÉČENÍ PSYCHÉ

John  Welwood, Ph.D.

ZNOVUOBJEVENÍ ZÁKLADNÍ CELISTVOSTI

Roger  Walsh, M.D.

PSYCHOTERAPIE  JAKO  TRÉNINK  VNÍMÁNÍ

Vern  Haddick, Ph.D.

KARMA  A  TERAPIE

Ira  Progoff, Ph.D.

NALEZENÍ  POSELSTVÍ  NEMOCI

II.   LIDSKÁ  POLE  A  ENERGETIKA  LÉČENÍ

Dora Kunz a Erik Peper

POLE  A  JEJICH  KLINICKÉ  IMPLIKACE

Hněv a jeho vliv na lidské interakce

Deprese z energetického hlediska - etiologický nástin

Deprese z energetického hlediska - strategie léčení

Dolores  Krieger, Ph.D., R.N.

JÁ VYŠŠÍHO ŘÁDU BĚHEM TERAPEUTICKÉHO DOTEKU

Janet  Macrae, Ph.D., R.N.

TERAPEUTICKÝ DOTEK JAKO MEDITACE

Rozhovor Renée Weberové s Dorou Kunz

SOUCIT, ZAKOŘENĚNOST A ODPOUTANOST - JEJICH ROLE V LÉČENÍ

J.K. U'Fon:

POJEDNÁNÍ O PSYCHOLOGII,

NÁBOŽENSTVÍ, MAGII A SEXU

Dílo vyznačující se nevšedním přístupem ke stěžejním otázkám lidské existence, přes šíři svého záběru však neobyčejně srozumitelné a čtivé. Na rozdíl od suchopárných studií na stejné téma, od této knihy se bude laický čtenář těžko odtrhávat. Z obsahu: Drzý útok na filosofii, Návštěva u světce, Černí mágové, Jugy, Geomantie, Kabalistická kostka, Něco málo o sexu, Krišna a Šiva (160 stran).

II.

ISBN: 80-85349-29-9

Obsah

Fetišismus

Nekrobiotika

Prvobytně pospolná společnost

1. Úvod

2. Evoluce druhů

3. Vývoj hominidů

4. Struktura pravěké společnosti

5. Sexuální výchova

6. Vznik umění

7. Pravěká magie

8. Závěr

Rozhovor 2

Novinka vydavatelství

C A D      PRESS

LEXIKON

NÁBOŽENSKÝCH  HNUTÍ,   SEKT  A

DUCHOVNÍCH    SPOLEČNOSTÍ

Výjimečná encyklopedická příručka, jež obsahuje přes 3 500 hesel shrnujících informace o několika tisících náboženských komunit, hnutí, tajných bratrstev, mystických řádů, hermetických a okultních společností a sekt celého světa - činných od nejstarších dob až do současnosti.

Údaje o všech hlavních náboženských hnutích v rámci světových náboženství - buddhismus, čchan, taoismus, křesťanství, druidismus, islám, chasidismus, kabala, čarodějnictví, džinismus, judaismus, súfismus, šamanismus, šintoismus, lamaismus, tantra, okultní nauky / magie, hermetismus, wicca, magie, psychotronika, zednářství, rosekruciánství, spiritismus, paganismus, zen i New Age.

Publikace je doplněna 4 speciálními rejstříky jejichž pomocí lze vyhledávat i údaje o osobnostech, odborné termíny a pod.

váz. / formát 24x16 cm / laminovaná obálka,  

520 stran / 4 speciální rejstříky

Dop.cena 540,- Kč. 

vydává

C A D   PRESS

Nejstarší česko-slovenské vydavatelství religionistické, náboženské a ezoterické literatury a knih o léčitelství, orientální medicíně a bojových uměních

C A D   PRESS

F.R. HRABAL

ul . Luda Zubka 23 (P.P. 5)

Bratislava 42 - Dubravka

SK-844 05

www.cadpress.sk

Telefon:

0 903 159 404

Podrobnější informace v elektronické podobě poskytneme na požádání!

  Máte-li zájem o zasílání informací a edičních plánů,
zašlete nám e-mail !

Objednávky a žádosti o informace zasílejte na naše adresy:

info@cadpress.sk

cad@atlas.cz

Náš  bestseller

zajišťujeme i

VELKOOBCHODNÍ DISTRIBUCI

svých knih

pro knihkupce, organizace a knihovny

V ČESKÉ REPUBLICE

naše kompletní nabídka titulů českých a slovenských vydavatelství: naša kompletná ponuka titulov českých a slovenských vydavateľstiev: [ aktuální nabídka všech titulů přes 8 000 knih, dvd a videokazet z českých a slovenských vydavatelství a zahraniční CD - etnická, relaxační a ezoterická hudba        DOPORUČUJEME:       Zásilková služba pro ČR i SR: Běžně zasíláme knihy poštou v celé ČR.      Najdete nás i na Facebooku:  http://www.facebook.com/cadpress uvítáme pokud nás doporučíte také svým známým!        Ceník hudebních CD případně si ho můžete rovnou stáhnout z adresy http://web.stonline.sk/cad/cenikcd01.zip ezoterická , meditační a relaxační hudba, etnická a duchovní hudba celého světa na CD Ceník hudebních CD si můžete objednat i e-mailem!

E-mailový kontakt na vydavatelství a knižní distribuci: